Mám ráda šneky a toto stojí fakt za to, ani Francouzi jim to nevěřili a já taky nechápu.
A opravdu je to tak, šnečí jatýrka velké jako celá uvařená šnečí noha a kaviár posypaný zlatem velký jako z lososa. Skutečná lahůdka…
Více na Šnečí farma .
Dřevokazné houby jsou sice nejedlé, ale léčivé. Obecně mají antivirové a antibakteriální účinky a dokážou zamávat i s rakovinou.
To zpracování už je však trošku horší a kolikrát si říkám, jestli to stojí za to. Vono nakrájet takový březovník je fakt záhul a ty rady, že ho po usušení rozemelete na prášek jsou fakt úsměvné, v nejmenším si spálíte motor a výsledek vypadá jako kuličky z polystyrenu, kterých se nikdy nezbavíte. Nejjednodušší zpracování je tinktura, jenže to taky není to vono, nakonec jsem březovník uvařila a nálev zavařila do menších skleněných lahviček.
Největší strach jsem měla ze zpracování troudnatce kopitovitého,ten se však kupodivu krájel nejlépe.
Troudnatec nasuším a nechám na pozdější zpracování varem jako nálev, nebo na tinkturu. Taktéž naložím i se zbytkem sušeného březovníku.
Jo a sušením v troubě si lze zakoledovat o služný požár, víte, že se troudnatec, mimo jiné, používal na udržení ohně?
Již delší dobu jsem nadšenec všech možných zkvašenin. Zbožňuji zkvašenou brokolici s květákem, zkvašenou mrkev, kimchi a jinou všelijakou zeleninu v různém stádiu rozkladu a vůní.
O ovoce ve zmíněném stavu jsem moc zájem nejevila, jedinné co jsem si dokázala představit byla pouze rozvařená marmeláda, kompoty a šťávy svařené s cukrem, ale vše je jednou poprvé.
Shrub to je něco, co mě velice oslovilo, forma konzervace proslazené ovocné šťávy pomocí octu a hlavně zastudena. A přitom je to tak jednoduché.
Základem je cca půl kila nadrobno nakrájeného ovoce, které se smíchá s půl kilem cukru. Tato směs se nechá 24 hodin macerovat v lednici.
Poté důkladně scedíme a vymačkáme šťávu, kterou smícháme s půl litrem octa, samo, že né s tím obyčejným na tlačenku. A nakonec se to nechá nějakou dobu i déle odpočívat v pokojové teplotě v uzavřené láhvi.
Zde na ukázku můj nejoblíbenější z červené řepy.
V bio potravinách mě zaujala krabička se zelenou kávou, neznám, beru a zkusím. Prakticky se jedná o mletá zelená kávová zrna, která neprošla pražením. Po otevření mě zaujala libivá vůně a na dotek příjemná konzistence nahrubo pomletých zrn. Chuťově mě opravdu nadchla, citím se okouzleně. Dle některých zdrojů, je tato káva přirovnávána k chuti zeleného čaje. Kdyby mi řekl někdo, že piju čaj asi uvěřím.
No a co se píše o účincích?
Zelená káva má nesporná pozitiva. Snižuje krevní tlak, působí jako antioxidant a napomáhá ke zlepšení činnosti mozku a prý se po ní neskutečně hubne.
Tak se mi náhodou dostala do ruky kniha autorů Anny Strunecké a Jiřího Patočky, která se mimochodem stala bestsellerem roku 2011, a jsem zcela nadšená, myslím si, že by si ji měl přečíst každý, alespoň jen tak pro zajímavost.